budík zvonil brzy
Už v 6:00 jsem stála připravená u dveří a o pár minut později seděla v autobusu č. 399. Praha mě přivítala ještě ospalá a klidná. V Praze jsem byla krátce po sedmé a hned jsem zamířila do metra na Malostranskou. Když jsem vystoupila, vzduch byl ještě chladný a ulice poloprázdné, což je pro tuhle část města opravdu vzácné. Rozhodla jsem se začít den ve Valdštejnské zahradě, kde mě přivítalo uklidňující ticho. Zahrada byla v tu dobu úplně prázdná, takže jsem měla fontánu, sochy i pávy jen sama pro sebe. Bylo to kouzlo okamžiku, který se těžko popisuje – v srdci Prahy a přitom naprostý klid.
KARLŮV MOST BEZ DAVŮ
Z Valdštejnské zahrady jsem se vydala k řece a zastavila se u břehu, kde jsem fotila racky, kachny a odrazy ranního slunce na hladině. Za zády jsem měla Pražský hrad, před sebou Karlův most, který se zvedal nad řekou v celé své kráse. V tu chvíli mi došlo, že mám obrovské štěstí – most byl prázdný. Žádné davy turistů, žádní pouliční umělci ani ruch města, jen kamenné sochy a ranní klid. Fotila jsem každou sochu, každý detail zábradlí i pohledy na druhý břeh. Bylo zvláštní procházet po mostě, který obvykle pulzuje životem a tentokrát působil skoro opuštěně až tajemně.
fotky přibývají, místo dochází
Moje cesta vedla dál přes Malostranské náměstí až na Pražský hrad. Strávila jsem tam celé dopoledne – fotila detaily, výhledy i všechno ostatní, co mě zaujalo. Z hradu jsem pak kolem 11h sešla zpět na Malostranskou, nasedla do metra a vystoupila na Můstku. Václavské náměstí se stalo moji malou zastávkou – zamířila jsem do Starbucks, dala si své oblíbené ledové americano a při tom chtěla přetáhnout fotky z foťáku do notebooku, aby se mi uvolnilo místo a měla jistotu, že budu moct fotit jak se mi zachce. Jenže ouha – místo v úložišti došlo. A to už jsem měla jen za dopoledne nafoceno přes 1000 snímků. Nezbylo nic jiného než notebook zavřít a smířit se s tím, že dneska prostě pojedu na hraně paměťové karty. Aspoň že kafe chutnalo skvěle a dodalo mi energii na další část dne. A teď hurá vyrážíme fotit dál.
Malé tramvajové překvapení cestou na oběd
Po odpočinku jsem kolem jedné hodiny vyšla z kavárny a zamířila směrem k Národnímu divadlu. Ještě jsem stihla udělat pár fotek jeho impozantní fasády a pak jsem naskočila do tramvaje. Ovšem do špatné, jak se po chvíli ukázalo. Naštěstí jsem si toho všimla brzy, z tramvaje vystoupila a naskočila do správné. Moje kroky vedly na Smíchov, kde jsem si našla vegetariánskou restauraci. Objednala jsem si summer bowl a byla to trefa do černého. Barevná miska plná čerstvé zeleniny a chutí mi dodala novou energii a navíc byla připravena během pár minutek. Byl to ideální oběd – lehký, svěží a přesně to, co jsem po dlouhém dopoledni na nohou potřebovala.
přes most na vyšehrad
S plným žaludkem jsem se vydala znovu k řece. Tentokrát jsem šla pěšky přes železniční most, který nabízí zajímavé výhledy a sám o sobě působí trochu industriálně, což krásně kontrastuje s historickou Prahou. Na druhé straně jsem zamířila na Vyšehrad. Tady jsem strávila ještě hodně času focením – od hřbitova s hrobkami významných osobností až po tiché cestičky a výhledy na Vltavu. Byla to krásná tečka za celým dnem plným objevování a focení.
unavená, ale šťastná
Když jsem pak nastoupila do metra směr hlavní nádraží, už jsem cítila, jak se mi unaveně podlamují nohy. Foťák, notebook i všechny ostatní věci v batohu byly čím dál těžší a záda i krk mě pěkně bolely. Přesto jsem měla úsměv na tváři. Byl to den, kdy jsem poznala Prahu trochu jinak – v tichu rána, bez davů, s pocitem, že ji mám skoro jen pro sebe. Domů jsem dorazila s hlavou plnou dojmů a kartou plnou fotek, u kterých už teď sedím a třídím u notebooku.
V článku najdete pár fotek přímo tak, jak vyšly z fotoaparátu – originální, bez úprav. Berte to jako malou ochutnávku. Jakmile je projdu a doladím, objeví se ty nejlepší fotky v galerii, kterou brzy nahraju sem na web.